Co znamená věta rozkazovací?
Jak poznat větu rozkazovací
Věta s vykřičníkem je rozkazovací. U mírných rozkazů může být i tečka. Větou rozkazovací něco rozkazujeme. Na začátku je velké písmeno a na konci vykřičník nebo, u mírnějších rozkazů, tečka.
Co se píše za větou rozkazovací
VĚTOU ROZKAZOVACÍ někomu něco ROZKAZUJEME. Na začátku věty píšeme VELKÉ PÍSMENO. Za rozkazovací větou píšeme za ní zpravidla TEČKU, důrazný rozkaz vyjádříme VYKŘIČNÍKEM.
Jakou intonací mají věty rozkazovací
Co musíte znát Jedná se o intonaci = výška hlasu při vyslovení věty.
Archiv
Jaké jsou druhy vět
Oznamovací, tázací, přací, rozkazovací
Jak se určuje počet vět
Určovat počet vět podle čárek (interpunkce) nedoporučujeme. Počet vět bezpečně zjistíme výhradně podle počtu určitých sloves. Rozlište věty jednoduché a souvětí: Jan dlouho čekal, a přestože mu byla zima, vytrval. Na krátký okamžik se mu vybavily stromy, ohýbající se ve větru, a příjezdová cesta k domu.
Co je to otázka zjišťovací
Stejně jako v češtině existují v angličtině dva typy otázek. Otázky zjišťovací (na ně odpovídáme pouze "ano/ne", např. Bydlíš v Praze) a otázky doplňovací (na ty nestačí odpovědět ano/ne, vyžadují konkrétnější odpověď, např.
Kdy píšeme za rozkazovací větou TEČKU a kdy vykřičník
Za větou se slovesem v rozkazovacím způsobu píšeme obvykle tečku (např. Už pojď. Připravte si všechny potřebné doklady.). Vykřičník se píše jen v případě, má‑li věta zvolací ráz, např.: Ovládej se, Adame!
Jak poznáme větu práci
Věta přací
Funkce: vyjadřujeme svá přání a touhy. Obvykle je zakončena tečkou. Často obsahuje výrazy ať, kdyby tak, kéž by… Kéž bych nemusela tak brzy vstávat.
Jaké jsou druhy Tázacích vět
Podle morfologických, syntaktických a sémantických kritérií rozlišujeme u t.v. formální podtypy: ↗zjišťovací tázací věta // ↗zjišťovací otázka (1), (4), ↗doplňovací tázací věta // ↗doplňovací otázka (2), (5), ↗alternativní otázka // ↗disjunktivní otázka (3), (6).
Jak se pozná hlavní věta
Věta hlavní (VH)
V souvětí musí být vždy alespoň jedna. Gramaticky nezávisí na jiné větě, mohla by klidně fungovat i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Př.: Bála se (VH1) a doufala (VH2), že ten zlý sen brzy skončí (VV). → Bála se.
Čím končí věta
Tečka označuje ukončení věty jednoduché, složené nebo souvětí, pokud mají funkci oznamovací, někdy také rozkazovací a přací. Na konci věty se píše tečka, i když je na jejím konci e‑mailová nebo jiná elektronická adresa (např.
Jak se počítají věty
Postup při rozboru složitého souvětí
Určíme počet vět podle počtu přísudků. Označíme věty hlavní a vedlejší. Hlavní věty jsou spojeny souřadícími spojovacími výrazy nebo beze spojek. Vedlejší věty jsou uvozeny spojkami podřadícími nebo vztažnými zájmeny.
Co je to zjišťovací věta
Druhy vět podle postoje mluvčího
1) Oznamovací – vyjadřuje oznámení, prosté sdělení, tvrzení – píšeme tečku, klesavá intonace – např. Dnes je hezky.; Rádi bychom šli na výlet. a) Zjišťovací – umožňuje odpověď ano/ne – intonace stoupavě klesavá – např. Budeš večer doma; Nešel bys ven
Co musí obsahovat věta
Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.
Co je to tázací věta
Věta tázací
Funkce: ptáme se, zjišťujeme informace. Obvykle je zakončena otazníkem. Půjdeme do kina Máš hlad
Jaký je rozdíl mezi větou hlavní a vedlejší
Věta hlavní je taková věta, která nezávisí na jiné větě. Na tuto větu se nelze zeptat. Oproti tomu věta vedlejší vždy závisí na jiné větě. Na tuto větu se ptáme.
Jak poznat dvě věty hlavní
„Hlavní věta
Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!
Co musí mít věta
Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.
Co to je věta Zvolací
Zvolací věty
– věty jakéhokoliv druhu, v nichž se silně uplatňuje vyjádření citového stavu – označují se vždy vykřičníkem – např. Jak je tu krásně!, Ty se bojíš!; Mít tak ještě dovolenou!
Jak vypadá věta
Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.
Jak poznam druhy vedlejsich vět
Věta vedlejší příslovečnámístní – ptáme se otázkou Kdečasová – ptáme se otázkou Kdyzpůsobová – ptáme se otázkou Jakým způsobemmíry – ptáme se otázkou Do jaké mírypříčinná – ptáme se otázkou Z jaké příčinyúčelová – ptáme se otázkou Za jakým účelempodmínková – ptáme se otázkou Za jaké podmínky
Jak se skládá věta
Základním typem slovosledu je: podmět – (subjekt) přísudek (verbum) – předmět (objekt). Babička koupila dům. Přívlastek shodný stojí zpravidla před podstatným jménem (krásná žena) a přívlastek neshodný za podstatným jménem (kočka domácí).
Jak se pozná věta Podmětná
Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).
Jak se pozná věta hlavní
Věta hlavní (VH)
V souvětí musí být vždy alespoň jedna. Gramaticky nezávisí na jiné větě, mohla by klidně fungovat i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Př.: Bála se (VH1) a doufala (VH2), že ten zlý sen brzy skončí (VV). → Bála se.
Co je to věta Podmětná
Vedlejší věta podmětná vyjadřuje podmět věty hlavní, tj. ve větě hlavní chybí podmět (Je směšné, když spolu nemluvíme.). Ptáme se na ni podobně jako na podmět otázkami kdo, co a celou větou hlavní (Kdo, co je směšné → Když spolu nemluvíme.).