Co je to kogentní právní norma?

Co je kogentní úprava

Kogentní právní normou se rozumí norma, která nedovoluje odchýlení se od svého znění a je tak absolutně závazná. Na rozdíl od dispozitivní právní normy není možné například upravit právní vztah mezi dvěma subjekty jinak, než jak jej upravuje kogentní právní norma a takové úpravy jsou potom neplatné.
Archiv

Jak poznat kogentní ustanovení

Některá kogentní pravidla jsou v zákoně výslovně uvedena, když je zde řečeno, že se nelze od pravidla odchýlit (slovesy: „nesmí“, „nemůže“, „musí“, nebo příslovcem „nelze“). Příkladem může být § 1818 občanského zákoníku, podle něhož nelze se spotřebitelovým právem odstoupit od smlouvy spojit postih.
Archiv

Jaké jsou druhy právních norem

S ohledem na jejich závaznost se právní normy rozdělují na kogentní a dispozitivní právní normu. Dalším dělícím prvkem je rozdělení podle použité legislativní techniky. Právní normy se tak rozdělují např. na taxativní a demonstrativní.
Archiv

Jak se dělí normy

Podle povahy právní regulace můžeme rozlišit právní normy kogentní a dispozitivní. Dispozitivní právní normy stanoví pravidlo, ale současně dávají adresátům možnost vytvořit si pravidlo vlastní, které se pro ně stává právně závazným a bude státem vynucováno.

Jak poznat dispozitivní normu

Dispozitivní právní normy jsou typické zejména pro soukromé právo s ohledem na zásadu autonomie vůle a smluvní svobodu. Umožňují účastníkům právního vztahu určitou volnost v uspořádání vzájemných práv a povinností dohodou. V takové normě se může např. objevit formulace typu „…, není-li dohodnuto jinak“.

Co to je objektivní právo

Objektivní právo tedy není nic jiného než soubor práv- ních norem (pravidel lidského chování garantovaných státem). Není však vyloučeno, že objektivním právem rozumíme také právo přirozené či souhrn práva přirozeného a pozitivního. Obvykle když hovoříme o právu objektivním, máme na mysli právní normy či jejich systém.

Co je to kogentní

Výslovně kogentní normy – Jsou normy, ve kterých je výslovně stanoveno, že se strany nemohou od jejich dikce svým projevem vůle či jinak odchýlit. Jsou jedinou z kategorií norem u kterých je bez pochybností, že se jedná o normy kogentní.

Co je to dispozitivní norma

Dispozitivní právní norma je právní norma, u které se lze odchýlit od pravidla chování obsaženého v dispozici normy. Opakem normy dispozitivní je právní norma kogentní. Norma dispozitivní je dvojího charakteru, jelikož obsahuje v hypotéze dovolení odchýlit se od samotného pravidla chování obsaženého v dispozici.

Jak se dělí právo

V soukromém právu jsou nejdůležitějšími právními odvětvími občanské právo, rodinné právo, obchodní právo a lze sem zařadit i pracovní právo. V oblasti veřejného práva pak jde zejména o ústavní právo, trestní právo, správní právo a finanční právo.

Jaké jsou normy

Normy lze obecně rozdělit na : absolutní (normativní, descendentní), které předepisují a vyžadují a jsou ustaveny nějakou autoritou (kupř. Bůh, stát, zákonodárce, starosta, ředitel apod.) relativní (popisné, ascendentní), které popisují normalitu jako to, co je běžné a obvyklé (kupř.

Jak se tvoří právní normy

Aby právní norma byla platná, musí mít určitou státem stanovenou nebo uznanou formu. Tyto formy jsou tzv. prameny práva, jako je např. Ústava, zákon, nařízení vlády aj.

Co to je dispozitivní

Dispozitivní právní norma je právní norma, u které se lze odchýlit od pravidla chování obsaženého v dispozici normy. Opakem normy dispozitivní je právní norma kogentní. Norma dispozitivní je dvojího charakteru, jelikož obsahuje v hypotéze dovolení odchýlit se od samotného pravidla chování obsaženého v dispozici.

Která ustanovení zákoníku práce jsou kogentní

Kogentní povaha zákoníku práce vyplývá i z jeho ust. § 244 odst. 1, podle něhož je smlouva (dohoda) sjednaná podle příslušných ustanovení pracovněprávních předpisů uzavřena, jakmile se účastníci shodli na jejím obsahu.

Co to je absolutní právo

Absolutním (subjektivním) právem se rozumí právo, které oprávněnému nezakládá právní vztah k určité osobě, ale působí vůči všem (erga omnes): příkladem jsou věcná práva.

Co to je pozitivní právo

Pozitivním právem (označovaným též – ne zcela přesně – jako platné právo) se rozumí takové právo, které lze odvodit ze systému vesměs psaných právních norem, které jsou v dané době platné. Jeho protikladem je právo přirozené.

Jaký význam mají zásady občanského práva

Představují zejména vodítko při výkladu znění jeho ustanovení. Jejich znění předně nesmí být chápáno tak, že to odporuje stanovené zásadě, a dále může usnadnit použití daného ustanovení na konkrétní právní situaci. Zásady také zajišťují jednotu a soulad jednotlivých právních norem.

Co je to hraniční Určovatel

Hraniční určovatel

(také hraniční ukazatel či kolizní kritéria) je zvláštní hledisko, podle kterého se v rámci kolizní normy určuje, kterého právního řádu se má použít. Stanovením hraničního určovatele by se mělo dosáhnout toho, že na příslušnou právní otázku se použije práva, které k ní má nejblíže.

Co to je právní norma

Právní norma je norma, tedy vyjádření toho, co má být, která je zároveň právně závazná. Jedná se o označení pro jeden obecný příkaz, zákaz nebo dovolení vyplývající z právního řádu včetně nástrojů a zmocnění k jeho dosažení nebo vymáhání.

Kdo tvoří právní normy

Obecně je subjekt tím, kdo s právní normou nakládá, kdo ji vytváří, kdo ji aplikuje atp. Subjekt je tím, kdo svou vůlí vytváří a posléze uskutečňuje pravidla, kterými se lidé mají ve společnosti řídit. Vzhledem k tomuto vymezení subjektu lze rozlišit dva druhy subjektu: normotvůrce a adresát.

Co je platné právo

Pozitivním právem (označovaným též – ne zcela přesně – jako platné právo) se rozumí takové právo, které lze odvodit ze systému vesměs psaných právních norem, které jsou v dané době platné. Jeho protikladem je právo přirozené.

Co to je zvykové právo

Zvykové právo je právní systém založený na právních obyčejích, které se v určitém společenství ustálily a jsou všeobecně uznávány, sankcionovány a dodržovány. Zvykové právo může být psané i nepsané. Zvykovým právem se řídily například barbarské kmeny v době stěhování národů.

Jaké jsou zásady občanského práva

Zásady soukromého práva

Nejvýznamnější jsou: chovat se poctivě (v souladu s dobrými mravy), nikomu bezdůvodně neškodit, a dát každému, co mu patří. S tím souvisí ochrana dobré víry, která se u každého předpokládá (nedostatek dobré víry musí být dokázán).

Co to je prekluze

Prekluze (z latinského prae-clusio, uzavření) v soukromém právu znamená nejen zánik nároku z určitého subjektivního práva, ale i úplný zánik tohoto práva jako takového. Na rozdíl od promlčení ovšem prekluze není všeobecná, nastává pouze tam, kde to zákon výslovně stanoví, zpravidla souslovím „jinak právo zanikne“.

Co je to Lex Fori

Právo místa soudu, úřadu (lex fori) je jako určovatel užíváno zejména v otázkách procesních, kdy rozhodující orgán aplikuje právo svého státu, ale i ve věcech hmotného práva. Právo zvolené účastníky (lex electa) se zásadně užívá k určení závazkového a pracovního práva.

Co je Lex Causae

Lex causae

Právní řád, kterým se řídí obsah a náplň právního vztahu, což jsou práva a povinnosti účastníků. Lex causae samo slouží jako hraniční určovatel (zejména pro akcesorické právní poměry), avšak samotné je určeno na základě jiného hraničního určovatele.